Chansing for Glory - Německo

       odkaz:    www.youtube.com/channel/UCDBnnlKimdeXJYQ2ZVRmMIA

     Bullhead - Německo

     Volant

  Facebook:  www.facebook.com/volantpunk/

  stránky:     www.volant.cz/

  Bandzone: bandzone.cz/volant

VOLANT
ska-punk rock se specifickým humorem a saxofonem

Ošklivou lest potřebovala pardubická kapela Volant k tomu, aby se před sedmnácti lety, několik chvil po svém regulérním založení, definitivně stala punkovým tělesem. Bylo to na festivalu plném anarchisticky laděných návštěvníků a z nevole publika se vylhala tím, že svůj první hit „Sněženky a bledule“ uvedla jako nikdy nevydanou skladbu od Sex Pistols. Od té doby se to s Volantem táhne, přestože se svým pojetím spíše otírá o tvorbu písničkových kapel.

Charakteristickým rysem zvuku Volantu je saxofon v rukou Zdeňka Maška, který doplňuje a oživuje jinak klasické kytarové obsazení. Od roku 1996 nahráli 5 alb, za oficiální desky lze ale považovat až „Paramo, semtín, pervitin“, „Točte se pankáčové!“ a „Hogo Pogo“vydané u havlíčkobrodského labelu Cecek records. v dubnu roku 2009. Producentsky se na tomto albu podílí zkušený Savec z Visacího Zámku.

Hlavní devizou a hnací silou skupiny je jednoduchost a nejdůležitější je pro ni obyčejná, dobře fungující písnička. To se velmi dobře osvědčuje na energických vystoupeních a kapela věří, že přímočaré skladby na klasické tři akordy jsou ve spojení s rozmanitými texty ideální formou pro pobavení publika i jich samotných. O fungování tohoto přístupu navíc svědčí velmi slušná pozice mezi českými klubovými kapelami a početné zástupy oddaných fandů.

V roce 2012 skupina stále velmi často vystupuje a současně vydává novinku (s)HITS. Album je zajímavé i tím, že obsahuje absolventský FAMU film Tomáše Pavlíčka Nerychlejší Matěj, který se z části odehrává také na koncertu kapely. Je to vlastně takový český, nízkorozpočtový Forrest Gump pod pedagogickým vedením Věry Chytilové.

V roce 2015 skupina oslavila 20 let velkolepým domácím koncertem pro 800 fanoušků. Při této příůežitosti skupina natočila 5 písňový singl "Néé 5tku Néé" a nový klip k písni "Už se mi protiví" a pokračuje v čilém koncertování po celé ČR.

Napsali o skupině Volant:

"....nehraje si na trpící, leč nezlomené poslední bojovníky proti veškerému neřádstvu tohoto světa a nadále s patřičnou mírou vkusu v plachtách svých výrazových prostředků ztělesňuje především v dobrém smyslu slova odvaz. "
Petr Korál, Rock&Pop

" .Název alba „Točte se pankáčové!" trefně vystihuje hudbu, kterou skupina Volant vyprodukovala: základem je nihilistický punk obohacený o neméně nihilistickou tradici české pivní tancovačky.. ."
Reflex, č. 8/2005

" . Na kapelu můžete už léta narážet na kdejakém letním festivalu, vidět v leckterém hospodském sálu či sklepním rockovém klubu. Táhne se za ní velice slušná masa příznivců, někdy až doslova sebeobětujících vlastní ego.. ."
Jan Šída, Muzikus

    In4mation

   bandzone:  bandzone.cz/in4mation?at=gig

   facebook: www.facebook.com/In4mationBand/?fref=ts

   The Last Empire

    Stránky:    bandzone.cz/butchatchos

    Kapela The Last Empire vznikla v roce 1992 na hřbitově v Žirči. Založena byla  Santusem Robsonem a Mrtwoodem.Po čase se přidal Ashes a později Hanz

členové:                                               Bývalí členové

                                                                                        Santus 1992-1994 bicí

 L.Wolek - zpěv, basa                                                  P.Nosek 1993-1994 Basa

J.Vitebský-kytara                                                         Stoupa Novák 1994-1996 Basa

J.Michálek-bicí                                                             Mařenka 1994-1996 Klávesy

 P.Ashes Munzar-kytara                              Kwáča 1997-99 a 2009-2012 bicí   

                                                                            
Jako hosté: J.Mertlík Zpěv.I.Josífková zpěv .S.Horáčková zpěv

   Garage

Dlouhá historie… ve zkratce

Historie této legendární pražské rockové kapely sahá až do roku 1979, kdy byla založena basákem Ivo Pospíšilem přímo v jedné garáži na pražském předměstí v Klukovicích. V průběhu 80.let Garage (tehdy pod názvem Garáž) patřila k nové generaci mladých nezávislých kapel inspirovaných punkem, postpunkem, pub rockem a novou vlnou.

Zatímco starší generace českých undergroundových kapel (Plastic People of the Universe,

DG 307) vytvářela ponuřejší skladby inspirované Frankem Zappou, The Fugs, Velvet undergroundem, Captainem Beefheartem, minimalistickou a experimentální klasickou hudbou, nová generace kapel, reprezentovaná Garage byla více přímým rock and rollem.

Lidé, kteří Garage zakládali milovali Iggyho Popa, Davida Bowieho ale také New York Dolls, Johnyho Mopeda, Ramones, Clash nebo Stranglers a zatímco The Plastic People of the Universe (PPU) byli inspirováni Velvet Undergroundem, Garage ale vždycky milovala Lou Reeda sólového.

Nicméně, PPU a Garage byli vždycky nějakým způsobem propojené i když  PPU reprezentovala  dá-li se říci starší nebo mírně starší generaci. Mejla Hlavsa, leader PPU složil v 80.letech pro Garage několik hitů, současný kytarista Jan Macháček hrál s PPU (1983-1985) a druhý kytarista Garage Joe Karafiát hraje s PPU v současnosti.

Za komunistického režimu v průběhu 80.let bylo kapele zřídka dovoleno hrát oficiálně, a pokud ano, nikdy nebylo dovoleno, aby kapela hrála za peníze, přestože byla velice populární. Garage bylo dovoleno pravidelně hrát v pražském klubu Na Chmelnici a v brněnském  klubu Musilka.  V těchto dvou klubech kapela směla hrát jednou měsíčně a jinak se musela zaměřit na nepravidelné hraní na předměstích, ve vesnických hospodách a na svatbách.

Skupině nebylo za komunistů dovoleno vydávat oficiální alba a tak jejich nahrávky, často nahrávané ve skutečných garážích, obíhaly samizdatově na páscích a na kazetách.
Písničky a hudba  Garage jsou založené na osobnosti charismatického zpěváka Tonyho Ducháčka, který je také autorem většiny textů založených na unikátním periferním slangu se spoustou poetické imaginace. Barva Ducháčkova líného hlasu připomínajícího baryton je podobná hlasu Lou Reeda. Podobně jako on, ani Ducháček neřve a nevykřikuje.
Bubeník Tonda Pěnička se připojil ke Garage v r. 1982 a spolu s kytaristou Honzou Macháčkem jsou nejdéle hrajícími členy kapely. Zbývající členové kapely (kytarista Joe Karafiát, saxofonista Jarda Jeřábek a basák David Fikrle) se připojili ke kapele na začátku 90.let.  J. Macháček a Joe Karafiát jsou autory většiny skladeb.

Po revoluci 1989 zažila Garage jakýsi vchol své kariéry. Kapela rozsáhle vystupovala a cestovala po Čechách a západní Evropě. Hrála na hlavních festivalech ve Francii, Švýcarsku, Rakousku a v Belgii. V červnu 1991 Garage koncertovala v newyorském Central Parku v průběhu festivalu Summer stage. S písní Berlin, vyhrála v hitparádě Radia France International cenu za nejlepší zahraniční píseň (1993) a následně byla pozvána na festival do Cannes a byla prezentována MTV Europe.V témže roce také předskakovala na koncertě Iggyho Popa v Praze.

Během 18 let po revoluci Garage vydala řádku alb. První na vinylu, další již na na CD.

Abychom je jmenovali: Garáž, Praha, No parking, Apogeum,CD Nepohádka a dosud poslední CD Black!.

Garage stále často hraje, pravidelně v Praze a dalších větších městech a účinkují i na hlavních festivelech, které se v Čechách konají.

Všichni členové kapely mají v současnosti svá zaměstnání, s výjimkou kytaristy Joe Karafiáta, který se nyní hudbou živí profesionálně.
Jan Macháček je novinářem (dříve Hospodářské noviny, nyní Respekt ) další tři členové kapely pracují v Národním divadle.

  stránky:  www.garageband.cz/

  Facebbok: www.facebook.com/garagetonyduchacek/?fref=ts

 CODA

odkaz bandzone: bandzone.cz/coda

odkaz na www stránky:  coda.webgarden.cz/

O kapele:

CODA /z pohledu Martina Uxy/

Po rozpadu kapel Radikálu a Ingotu v listopadu roku 1984 se dali dohromady odpadlíci bubeník Karel Hrabák, klávesista Martin Uxa (oba ex Radikál) a kytarista Karel Idlbek, basista Robert BráchaŠobin (oba ex Ingot). Důležitou součástí nově vznikající kapely byl osvětlovač Petr Žaloudek a zvukaři Honza Škoda a Jiří Tyrk. Karel Hrabák tuto formaci pojmenoval Codou. Ve Škodově polorozpadlém baráčku v Lomnici u Sokolova se opravdu houževnatou a tvrdou prací začal rodit nový repertoár. Chtěli jsme, ve velmi krátké době, dát dohromady písničky, které by oslovily zpěváka Honzu Haška a tím ho získat jako pátého, velice důležitého člena. "Když jsem šel ze zkoušky domů, viděl jsem ho klidně stát na nábřeží ztemnělém. Řekl jsem mu pojď ten kousek se mnou, potřebuju tvůj hlas čistej, co naše songy oživí." Takto celou situaci vylíčil Pavel Škapík ve svém textu písně Je náš. Pravdou je, že jsme zazvonili u dveří Honzy, pozvali ho na zkoušku a ten k našemu potěšení nabídku přijal. To bylo v březnu roku 1985 a měsíc po té už Coda úspěšně absolvovala kvalifikační přehrávky při svém úplně prvním koncertu v pátek 19. 4. 1985 ve starorolském kinosálu Lidového domu.

Velice důležitá pro nás byla hospůdka na rohu ulice, tedy karlovarský Smíchovský pavilón, ve kterém jsme u pivečka vše konzultovali a do kterého jsme se jako by do svého tábora vždy rádi vraceli.

V listopadu 1985 obsadila Coda 2. místo na festivalu rockových skupin Vysočina ´85 v Havlíčkově Brodě a v červnu roku 1986 se jako laureát Vysočiny ´85 zúčastnila s velikým úspěchem přehlídky Rockový marathon 1986 v pražském Paláci kultury. Od té doby kapela Coda nechyběla na žádném větším rockovém festivalu, či přehlídce.

Celkem zásadním momentem bylo založení fan klubu Cody. Kdyně - Prérie v čele se zakladatelem Vladimírem Janečkem (Jamínem) dokázala podpořit kapelu při většině koncertů a festivalů. Prostěradla s logem Cody byla k vidění skutečně všude. Děti moje, hrr na ně! Velikou ránou proto pro nás všechny bylo úmrtí Jamína, který si z nešťastné lásky sáhl na život.

V roce 1986 přišly první personální změny. Po koncertu před vyprodanou pražskou Lucernou opouští kapelu bubeník Karel Hrabák a stává se členem plzeňské kapely Odyssey. Uvolněný post vzápětí obsadil Miroslav Cicko. Kapelu opustil i kytarista Karel Idlbek, přičemž jeho vystřídal Ladislav Vnučko.

V roce 1987 vychází u vydavatelství Panton první SP Cody se skladbami Tady to máš a Napůl, které jsme nahrávali ve studiu Smetanova divadla pod hudební režií pana Svatoše.

Jako vítěz celostátního festivalu Politické písně 1987, do které byla nuceně přihlášena karlovarským Kulturním střediskem, natočila Coda začátkem roku 1988 u firmy Supraphon skladbu "Cesta životem" na vinilovýsampler tohoto festivalu. Tato píseň však byla z důvodu zákazu činnosti, který vydal Odbor kultury Okresního národního výboru v Karlových Varech, z tohoto výběru vyřazena, nahrávka i s nahrávacím pásem zničena a při závěrečném galakoncertu v Sokolově byla kapela Coda nahrazena jinou skupinou.

V únoru 1988 odchází Láďa Vnučko a protože jeho nástupce Jiří Čech se v Codě ohřál jen půl roku, vrací se v říjnu Karel Idlbek. Vrací se i bubeník Karel Hrabák a tak se kapela po dvouleté spirále personálního víření vrátila zpátky k původní sestavě (Haško, Uxa, Idlbek, Šobin a Hrabák).

V prosinci roku 1991 se Coda po období nesmyslných zákazů a hádek rozpadá. Karel Idlbek a Martin Uxa zakládají kapelu Wild Son a Honza Haško se Šobinem působí v kapele Bagr.

Po krátké době svého působení se kapela Wild Son začátkem roku 1992 přejmenovala na Codu. Ve složení Stanley - zpěv, Martin Uxa - klávesy a zpěv, Karel Idlbek - kytara, Franta Köhler - basová kytara a Aleš Tlustý - bicí, nahrává v Sanwood Studiu v německém Würzburgu demo nazvané Wild Son. Popularita Cody opět rychle stoupala.

Po opětovném odchodu kytaristy Karla Idlbeka a bubeníka Aleše Tlustého v roce 1996 přišla doba temna. Coda procházela neustálými personálními změnami. Post kytaristy obsadil Vlasta Slíž, kapelou proběhli bubeníci Radek Vorel, Milan Balog st. a Jiří Hašek.

To bylo nejhorší období Cody a přiznávám se, že jsem chtěl s aktivní muzikou skončit.

Až s příchodem bubeníka Vojty Milka v roce 1997, se složení Cody opět ustálilo: Stanley - zpěv, Martin Uxa - klávesy a zpěv, Vlasta Slíž - kytara, Franta Köhler - basová kytara a Vojta Milko - bicí.

V roce 1998 se do Cody vrací zpěvák Honza Haško a Coda opět začala zdvihat hlavu.

V roce 2000 vychází u firmy Popron první oficiální CD Coda "Všechno je napůl".

V roce 2002 vychází u firmy In Head Music druhá řadovka CD Coda "Fair play".

Od roku 2003 působí Coda ve složení Honza Haško - zpěv, Martin Uxa - klávesy a zpěv, Karel Idlbek - kytara, Robert BráchaŠobin - basová kytara a Vojta Milko - bicí.

16. 4. 2010 vychází u firmy In Head Music CD Coda "Hard rock dinosaur".

24. 4. 2010 oslavila Coda své 25. narozeniny. Hosty byly kapely Pumpa a Miloš Dodo Doležal Band.

29. 3. 2011 nahrála Coda ve studiu Hacienda v Žirovnici skladbičku Namále mám (Ringo Star / František Ringo Čech) na CD Jiří Schelinger Česko - slovenská pocta 2011. Toto album vyšlo v luxusním digipacku 9. 4. 2011.

16. 11. 2011 vydala firma In Head Music DVD, nazvané CODA “XXV YEARS“ (záznam koncertu, který se konal 24. 4. 2010 v Toužimi). V karlovarské restauraci Meteoru ho pak 19. 11. 2011 pokřtil Lešek Semelka..

12. 1. 2013 nahrála Coda ve Studiu 060 Štefana Škulavíka píseň Nespokojenost. Hudbu složil Martin Uxa a text Radan Marthy Greguš.

Z důvodu nadměrné konzumace alkoholu a neshodám dochází opět ke změně složení kapely. Od 4. 3. 2013 hraje Coda ve složení Honza Haško - zpěv, Martin Uxa - klávesy, zpěv, Ondra Lukeš - kytara, zpěv, Robert BráchaŠobin - basová kytara, zpěv a Filip Milko - bicí.

25. 4. 2015 oslavila Coda své již 30. narozeniny. Hosty koncertu byla teplická kapela Hlahol a Roman Dragoun. Afterpárty do raních hodin v klubu Irská v Karlových Varech se vydařila.

Většinu textů napsal můj spoluhráč a kamarád z karlovarské kapely Atomic, která působila v sedmdesátých letech, Radan Marthy Greguš. Obdivuhodný člověk. Píseň Napůl, kterou má Coda dodnes ve svém repertoáru, Marthy napsal v roce 1977. Krásná muzika a skutečně do každé doby zapadající text. Miluju jeho texty k písním Ještě mě lásko hřej, Nero, Jižní pól, Sezame, otevři se!, Tvář, Loch Ness, Nespokojenost.

Krásné jsou oba dva texty, které napsal Pavel Škapík. Jeho Cesta životem nás provází od založení kapely a text písně Je náš, který Pavel napsal na nádhernou hudbu Karla Hrabáka je o skutečném lidství.

A protože nám v našich textech chyběl humor a nadsázka, několik textů jsem napsal i já. Nejsou nikterak výjimečné, ale hubu mi trhá, když Honzík s mohutným knírem zpívá "jsem celá roztoužená, vlhká a nadržená".

Všechno je napůl, jenom muzika je naplno!